Odborné knihy a jejich přínos

Dnešní odborné knížky o pěstování, bylinkářství, kuchařky a jiné jsou spíš jako beletrie. Mají kolem 200 stran, lidé si je přečtou a pak se jich zbavují. Možná by správná odborná publikace měla mít aspoň 2000 stran, aby byla brána vážně a ne jen "pro pobavení". Možná je na vině internet, kde je obrovské množství, často i kvalitnějších informací. Možná jsou na vině autoři publikací, kteří je píší příliš zábavnou formou.

Já čtu knihy rád. Zejména takové, které mi něco dají, posunou mě v životě dál, inspirují mě k dalšímu studiu, hledání, bádání a přemýšlení. Ale nemám rád, když někdo tvrdí, že mu nějaký text změnil život. Tím o sobě dává najevo, že je snadno zmanipulovatelný. Většinou to znamená pouze to, že mu daná kniha pouze doplnila chybějící informace vedoucí k pochopení daného problému / situace a pak následovalo ono "prozření".

Jednou z oblastí, o kterou se zajímám, je pěstování zeleniny a využití divokých rostlin ve stravě. Knih na toto téma je mnoho, ale dle mého názoru jsou všechny v podstatě stejné. Jen přibližně 5 % obsahuje zajímavé a originální informace. Jednou z takových knih je Jezte plevel od Ben Charles Harris, která mi pomohla si mnohé k tomuto tématu ujasnit. Je to také poslední knížka, kterou jsem přečetl celou, a bylo to už v roce 2012. Přesto nemůžu říct, že knížka nabízí nějaké převratné informace. Zajímavé jsou stránky 22-23, které jsou věnované travinám, a pak stránka, kde je uvedena tabulka živin obsažených v listech rostlin. V ten okamžik se mi doslova rozsvítilo. Uvědomil jsem si, že jídla je všude dost a že každá rostlina má nějaké využítí. V podstatě neexistuje plevel, ve smyslu zbytečné rostliny, jen pro tuto rostlinu nemáme využití.  Plýtváme časem, energií i penězi, abychom zničili zdroje potravy, které máme a abychom vypěstovali nové.

Občas se sám sebe ptám jestli by se ze mě stal pěstitel plevele, kdybych nečetl tu knížku.Asi by pak moje zahrada vypadala jako každá jiná a já bych se věnoval pěstovaní salátu, kadeřávku, petržele atd. Nesbíral bych listy pampelišek, žabince, či ředkví, které mi sami rostou na zaplevelených záhonech.

Knížku je možné najít na uložto. Je to jediná knížka, kterou jsem tam nahrál.

Další knížka:

Úlehlová-Tilschová, Marie: Česká strava lidová

Z knížky jsem si vzal dvě podstatné věci:

1. Lidé jedli to, co bylo.
Líbí se mi, jak lidé uměli využívat zdroje, které měli. Vytvářeli si jídelníček ne podle chuti, ale podle aktuálně dostupných surovin. Když to šlo, snažili se si trochu přilepšit, obohatit svoji stravu. Tím jsem si ujasnil, že nemůžu nejprve hledat recepty a potom na ně shánět suroviny, ale že musí postup obrátit. Nejprve se podívám, jaké mám suroviny a podle toho vyhledám vhodný recept.

2. Nikdo nebyl na rostlinné stravě.
Než jsem přečetl tuhle knihu, tak jsem se domníval, že naší předkové jedli převážně rostlinnou stravu. Maximálně si jednou za 14 dní v neděli (jako u F.L. Věka) dali kuře nebo husičku. Díky knížce jsem se dozvěděl, že jedli živočisné produkty celkem pravidelně. Když to šlo, tak i každý den. Bylo to zejména mléko a sádlo. Samozřejmě jsem si tuto informaci chtěl ověřit, tak jsem si vyhledal spolehlivý zdroj - svou babičku, která žila na vesnici a zažila to. Nejen že mi potvrdila mléko a sádlo jako běžnou součást stravy, ale přidala i chov králíků. Všechny tyto potraviny byly běžné i v chudých rodinách.

 

Čeněk Zíbrt: Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety

Odnesl jsem si z ní čtyři věci:

1. Jídla je dostatek
Stačí být sběrač a pak člověk nemusí kupovat žádné jídlo. Neexistuje skoro žádná konkurence.

2.Důvod proč lidi nesbíraji plané rostliny
Proč neexistuje skoro žádná konkurence? Protože být sběrač je časově náročné a vyžaduje to i určité znalosti (jejichž získání je opět časově náročné). V dnešní době pokud nechcete žít jako poustevník někde v jeskyni či stanu, tak nemáte šanci se stát plnohodnotným sběračem. A kdo tento životní styl vychvaluje, tak si to nikdy sám nevyzkoušel (na delší dobu). Já jsem si to vyzkoušel a stal jsem se díky té zkušenosti větším fanouškem pěstování než předtím.

3. Kdo byli a jsou čtenáři těchto knížek
Četl někdo tuto knížku v roce 1917? Využil z ní některé rady tam uvedené? A využije ty rady někdo dnes? Neni to spíš beletrie?

4. Vodnice
Po přečtení jsem začal shromažďovat veškeré informace o této zajímavé zelenině. Vodnice se v Evropě běžně konzumovala jako příloha i hlavní jídlo mnohem dřív, než první brambora přeplula oceán. Navíc brambory jsou poměrně fyzicky náročné na pěstování a ohrožují je takové neduhy, jako mandelinka či plíseň bramborová. Tak jsem začal experimentovat s vodnicemi a postupně jsem k tomu přidal další podobně tradiční zeleninu - tuřín.

Závěr
Když se někoho zeptám na konkrétní knížku, raději uslyším, co mu ta knížka dala, než popis, co v ní je. Já jsem přestal číst knížky, ale nepřestal jsem číst zcela. Čtu závěrečné práce na adrese https://theses.cz/ , které si vyhledávám pomocí klíčových slov. První část práce je obvykle teoretická, kde jsou často i citace z knížek. Druhá část je praktická, kde se můžete dozvědět nové informace, které se zatím do knížek nedostaly. Některé závěrečné práce obsahují jen teoretickou část, některé práce budete muset hledat víc. Např. hledání "Stanovení základních analytických parametrů červené řepy a vodnice" mě zavedlo až sem: https://digilib.k.utb.cz/handle/10563/28758.

diskutuje se